Jdi na obsah Jdi na menu

Ze života motýlů

15. 10. 2014

POTRAVA

  • Spirálovitě stočený sosák motýlů je podstatně delší, než sosák včel nebo much, ačkoliv usedají na stejné květy. Motýli sají tekutou potravu i v hlubokých trubkovitých květech. Nektar obsahuje množství cukrů, kterými doplňují energii.
  • Nejdelší sosák mají lišajové, může být dlouhý až několik centimetrů.
  • Motýli ochutnávají potravu nejdříve chodidly, na nichž mají smyslové orgány. Zároveň se tak podílejí na opylování květů.
  • Určité druhy motýlů dávají přednost jistým barvám květů. Modrásci vyhledávají žluté květy (např. štírovníky). Okáč bojínkový, okáč luční nebo vřetenušky navštěvují raději modré, červené nebo fialové úbory...
  • Noční motýli hledají hlavně nektar v květech, které silně voní hlavně v noci, například trnka, hloh, krušina, silenka bílá, zimolez kozí list, pupalka...
  • Na podzim, kdy už není mnoho květů, můžeme najít některé druhy baboček (paví oko, admirál, kopřivová, bílé c...) na kvasícím spadaném ovoci (hrušky, švestky, jablka...).
  • Někdy motýli své sosáky zanořují i do vlhkého trusu či do rozkládajících se těl mrtvých živočichů.
  • Když usedají na zem, obvykle sají z vlhké půdy vodu a v ní rozpuštěné minerály.
  • Dospělci bourovců, martináčů, drvopleňů aj. vůbec nepřijímají potravu, mají zakrnělé ústní ústrojí (sosák). Svůj život motýla prožijí tak, že čerpají z vlastních tukových zásob. Jejich jediným úkolem je splnit rozmnožovací funkci - spářit se a naklást vajíčka.
  •  

KŘÍDLA, LÉTÁNÍ aj.

  • Křídla motýlů jsou blanitá, dvouvrstvá, hustě pokrytá droboučkými šupinami. Ty jsou orientovány jedním směrem a překrývají se jako střešní tašky.
  • Barevnou krásu způsobují buď pigmenty obsažené v šupinách nebo odraz a lom světelných paprsků.
  • U denních motýlů bývají pestrá přední křídla, případně i zadní. U nočních motýlů je zbarven jen jeden pár křídel.
  • Aby křídla udržela nápor vzduchu při letu, jsou vyztužena podélnými a příčnými žilkami, které jsou naplněny vzduchem.
  • Mnohé druhy jsou schopny uletět tisíce kilometrů. Jedním z nejznámějším je monarcha stěhovavý.
  • K nejlepším letcům také patří lišajové. Mnoho tažných druhů je i mezi babočkami.
  • Naším nejhojnějším tažným druhem je dlouhozobka svízelová, která při sání během vířivého letu připomíná kolibříka.
  • Samičky některých druhů nemají křídla.
  • Peřitá tykadla, která mají např. samečci zavíječů, pomáhají vyhledat samičky tím, že zachytí jejich pachové signály - feromony i na několik kilometrů.